Publikace
Tato fotokniha se zaměřuje na hnací vozidla z produkce ČKD, škodovácké lokomotivy I. a II. generace, ale také na motorové vozy a elektrické jednotky. Publikace mapuje vývoj, provoz a hlavně dožívání těchto vozidel s průchodem fotografií mezi lety 2018 až 2022. Kniha jde od západních Čech po východní Slovensko, v praxi od výtopny Cheb přes mnohá česká a slovenská města až k východoslovenským prekladiskům v Čiernej nad Tisou.
Kromě traťových záběrů zde můžeme najít i fotografie z lokomotivních dep, či záběry na strojvedoucí během výkonu. Dále je pak kniha doplněna různými texty, jako jsou například: O vršovických bertách, železniční hřbitov v České Třebové, motorizace a elektrifikace ČSD, ohlédnutí pana Kavčiaka na dožívání cénul v depu Zvolen, či vzpomínka pana Boriszy, který dělal v roce 1983 TBZ s nulkovými ŠRT čmeláky v Čiernej nad Tisou, kteří sem byli dodáni toho roku z pražské ČKD (a mnohé další).
Fotokniha je šitá s pevnou vazbou o rozměrech 235 x 160 mm, a kromě textů v ní najdeme i přes 400 dosud nepublikovaných fotografií. Kromě těch digitálních fotografií v knize najdeme i analogové, u takovýchto jsem se snažil scénu zachytit tak, aby působila jako kdyby byla focená před dekádami, ačkoliv focení proběhlo v současnosti. Fotografie jsou pak doplněny komentáři.
Tato kniha zachycuje odcházející tvář železnice - jednu její etapu, která stejně jako pára pomalu, ale jistě odchází do železniční historie. I proto se tato fotokniha nazývá Odcházející železnice.

Po dvou letech od prvního vydání Odcházející železnice budeme mapovat mizející tvář motorové a elektrické trakce v České republice a na Slovensku hlavně mezi od roku 2019 až do kraje roku 2025. Odcházející železnice II tedy nabízí u více než čtyř set komentovaných fotografií mimo jiné také mnoho neopakovatelných snímků z důvodů nástupu ETCS či postupného nahrazovaní ikonických a pro naše česko-slovenské tratě tolik typických řad hnacích vozidel, jenž ustupují těm moderním.
Podíváme se také do nových míst, které jsme v prvním díle vynechali. Takovými byly Karlovy Vary, Protivín, Liberec, Meziměstí, Kutná Hora či Kúty, Prešov a další. I zde však začneme v západočeském Chebu a skončíme ve východoslovenských prekladiskách v Čiernej nad Tisou. Kromě analogových i digitálních fotografií se pak můžete těšit na mnohá vyprávění pracovníků drah. Z nich pak můžeme zmínit povídání libereckého strojvedoucího o elektronicích řady 743, strojvedoucích ČD Cargo o uhelkách řady 122, 123 a 124.601-6, od pražské fotografky a strojvedoucí si pak počtete nejen o historických vlacích, ale také o focení železnice. Bývalý českotřebovský strojvedoucí pro knihu zavzpomínal na své začátky topiče, ale také na všechny typy stejnosměrných elektrických lokomotiv od bobin a šestikoláků přes banány až po peršingy. Na Slovensku pro změnu na strojvůdcovská léta a na službu na strojích řady 350 zavzpomínal přednosta depa Bratislava - východ společnosti ZSSK Cargo či na výkony v košickém uzlu zase tamní strojvedoucí instruktor. A samozřejmě mnohá další. Několik textů jsem pak do knihy přidal i já sám jako autor.
Kniha nabízí unikátní snímky i díky přímé spolupráci s dopravci jako jsou České dráhy, ČD Cargo, ZSSK či ZSSK Cargo a dále s muzei, soukromými dopravci i spolky.

Historie vlečky Továren mlýnských strojů, respektive historie vlečkového areálu v Černé za Bory v jihovýchodní části města Pardubice, popisuje výstavbu vlečky v 60. letech a skrz 70. léta přibližuje růst jednotlivých podniků zde. Jednalo se o Zemědělské zásobování a nákup, mlékárenský kolos MILPA, velkoobchod s pracovním materiálem Řempo či významná fabrika Továrny mlýnských strojů, jenž zdejší vlečce přinesla její jméno. Podrobně sleduje vrchol provozu zdejšího areálu v letech 80. i následný strmý pokles železniční dopravy v 90. letech, kdy jednotlivé podniky ze 70. let se začátkem nového milénia zkrachovaly, přičemž v současnosti je areál stále obsluhován, byť pouze externími dopravci.
Vlečkový areál až do roku 1988 obsluhovaly ČSD, teprve tehdy převzali obsluhu celého areálu pracovníci vlečky TMS (Továren mlýnských strojů). Ti si do té doby jako jediný podnik se svojí lokomotivou obsluhovali svoji vlečku sami. Kniha dodává pohled do fungování obsluhy vlečkového areálu, ale také ukazuje vztahy vlečky TMS s dráhami i jednotlivými podniky, které ne vždy byly jednoduché.
K těmto faktickým popisům jsou doplněny mapy, velké množství fotografií, které mapují vlečkový areál během dlouhých desítek let a sledují jeho proměny. Dále také sleduje osud všech vlečkových lokomotiv, přičemž nejzajímavější zde byla T448.0909. Ta byla jubilejním 1000. strojem typu 1435 Bo´Bo´ 880 kW vyrobená v pražské ČKD. Ten zde sloužil dlouhých dvacet let! Od dodání z výroby v červnu roku 1986 po odstavení v dubnu 2006, kdy byl následně remotorizován a odprodán do Itálie.
Publikace se však také věnuje i jednotlivým podnikům průmyslového areálu a popisuje jejich činnost skrz roky popsané výše. To vše doplňují vzpomínky jednotlivých pracovníků vlečky, ale také pracovníků drah, které jednotlivým fotografiím a textům přidávají duši.

Průmyslová oblast v Černé za Bory v jihovýchodní části Pardubic jela za komunistického režimu na plný výkon, jednotlivé podniky chrlily tuny zboží pro tuzemsko i ven do států RVHP. Valná většina odtamtud odcházela právě ze zdejší vlečky, vybudované společně s celým areálem v 60. letech. Osm let po sametové revoluci je již situace jiná, a kromě sila ZZN, toho času už jako společnost Cerea a. s., se ostatním podnikům nedaří. Mlékárna MILPA, jeden z prvních podniků ve zdejším areálu, pomalu mele z posledního a jinak tomu není ani u velkoprodejce řemeslných potřeb Řempa či kdysi významné fabriky Továrny mlýnských strojů. Mistři s know-how si zakládají vlastní firmičky, rozkrádá se materiál i hotové výrobky a hospodaření podniku jde více a více do neudržitelných ztrát.
Pátek 18. července roku 1997 pro většinu z tamních pracovníků začal jako lákavý příslib pohodového, prosluněného víkendu. Pro některé to však byl den jako žádný jiný. Pracovníci vlečky TMS, kteří budou muset náhle čelit důsledkům svých nerozvážných činů, se ten den pěkně zapotí. Zapotí se ale i pardubický bezdomovec a bohém Lukáš, jenž do průmyslového areálu jde s vidinou lehkého zisku. Pro tajemnou dívku původem z Košic, Katarínu, kterou do Pardubic přivedl život, bude spíše hořkosladký a další z tamních pracovníků, vedoucí na silu pan Vařečka, zase prožívá trable se svojí mladou dcerou. Důsledkům svého jednání budou muset čelit i dělníci z ,,Témesky,, Martin s Ondřejem. Ti se rozhodnou pomstít řidiči autobusu městské linky č. 12, ten jim totiž snědl v bufetu poslední smaženku.
A jak to všechno dopadne? Byl to den, co si všichni, kteří tam tehdy byli, pamatují dodnes!

Naše publikace, která byla vydána u příležitosti 150. let výročí zahájení provozu depa Meziměstí a trati Choceň - Meziměstí - Broumov, vzpomíná na historii depa i trati. Přidává však nové, dosud nezveřejněné fotografie ze sbírky pana Arnošta Kohla. Naše vzpomínky doplnily také postřehy pamětníků, mimo jiné dlouholetého strojvedoucího depa Meziměstí pana Matějčka. Meziměstí má dlouhou železniční historii plnou zajímavostí, a byť to vypadalo, že depo už zůstane navždy prázdné, opak je naštěstí pravdu. Společnost TRAK Rail na bohatou historii zdejšího depa navázala a po téměř dvou desetiletích se zde hnací drážní vozidla znovu opravují.
Pátek 18. července roku 1997 pro většinu z tamních pracovníků začal jako lákavý příslib pohodového, prosluněného víkendu. Pro některé to však byl den jako žádný jiný. Pracovníci vlečky TMS, kteří budou muset náhle čelit důsledkům svých nerozvážných činů, se ten den pěkně zapotí. Zapotí se ale i pardubický bezdomovec a bohém Lukáš, jenž do průmyslového areálu jde s vidinou lehkého zisku. Pro tajemnou dívku původem z Košic, Katarínu, kterou do Pardubic přivedl život, bude spíše hořkosladký a další z tamních pracovníků, vedoucí na silu pan Vařečka, zase prožívá trable se svojí mladou dcerou. Důsledkům svého jednání budou muset čelit i dělníci z ,,Témesky,, Martin s Ondřejem. Ti se rozhodnou pomstít řidiči autobusu městské linky č. 12, ten jim totiž snědl v bufetu poslední smaženku.
A jak to všechno dopadne? Byl to den, co si všichni, kteří tam tehdy byli, pamatují dodnes!

Již brzy
Tato fotokniha se zaměřuje na hnací vozidla z produkce ČKD, škodovácké lokomotivy I. a II. generace, ale také na motorové vozy a elektrické jednotky. Publikace mapuje vývoj, provoz a hlavně dožívání těchto vozidel s průchodem fotografií mezi lety 2018 až 2022. Kniha jde od západních Čech po východní Slovensko, v praxi od výtopny Cheb přes mnohá česká a slovenská města až k východoslovenským prekladiskům v Čiernej nad Tisou.
Kromě traťových záběrů zde můžeme najít i fotografie z lokomotivních dep, či záběry na strojvedoucí během výkonu. Dále je pak kniha doplněna různými texty, jako jsou například: O vršovických bertách, železniční hřbitov v České Třebové, motorizace a elektrifikace ČSD, ohlédnutí pana Kavčiaka na dožívání cénul v depu Zvolen, či vzpomínka pana Boriszy, který dělal v roce 1983 TBZ s nulkovými ŠRT čmeláky v Čiernej nad Tisou, kteří sem byli dodáni toho roku z pražské ČKD (a mnohé další).
Fotokniha je šitá s pevnou vazbou o rozměrech 235 x 160 mm, a kromě textů v ní najdeme i přes 400 dosud nepublikovaných fotografií. Kromě těch digitálních fotografií v knize najdeme i analogové, u takovýchto jsem se snažil scénu zachytit tak, aby působila jako kdyby byla focená před dekádami, ačkoliv focení proběhlo v současnosti. Fotografie jsou pak doplněny komentáři.
Tato kniha zachycuje odcházející tvář železnice - jednu její etapu, která stejně jako pára pomalu, ale jistě odchází do železniční historie. I proto se tato fotokniha nazývá Odcházející železnice.

Po dvou letech od prvního vydání Odcházející železnice budeme mapovat mizející tvář motorové a elektrické trakce v České republice a na Slovensku hlavně mezi od roku 2019 až do kraje roku 2025. Odcházející železnice II tedy nabízí u více než čtyř set komentovaných fotografií mimo jiné také mnoho neopakovatelných snímků z důvodů nástupu ETCS či postupného nahrazovaní ikonických a pro naše česko-slovenské tratě tolik typických řad hnacích vozidel, jenž ustupují těm moderním.
Podíváme se také do nových míst, které jsme v prvním díle vynechali. Takovými byly Karlovy Vary, Protivín, Liberec, Meziměstí, Kutná Hora či Kúty, Prešov a další. I zde však začneme v západočeském Chebu a skončíme ve východoslovenských prekladiskách v Čiernej nad Tisou. Kromě analogových i digitálních fotografií se pak můžete těšit na mnohá vyprávění pracovníků drah. Z nich pak můžeme zmínit povídání libereckého strojvedoucího o elektronicích řady 743, strojvedoucích ČD Cargo o uhelkách řady 122, 123 a 124.601-6, od pražské fotografky a strojvedoucí si pak počtete nejen o historických vlacích, ale také o focení železnice. Bývalý českotřebovský strojvedoucí pro knihu zavzpomínal na své začátky topiče, ale také na všechny typy stejnosměrných elektrických lokomotiv od bobin a šestikoláků přes banány až po peršingy. Na Slovensku pro změnu na strojvůdcovská léta a na službu na strojích řady 350 zavzpomínal přednosta depa Bratislava - východ společnosti ZSSK Cargo či na výkony v košickém uzlu zase tamní strojvedoucí instruktor. A samozřejmě mnohá další. Několik textů jsem pak do knihy přidal i já sám jako autor.
Kniha nabízí unikátní snímky i díky přímé spolupráci s dopravci jako jsou České dráhy, ČD Cargo, ZSSK či ZSSK Cargo a dále s muzei, soukromými dopravci i spolky.

Historie vlečky Továren mlýnských strojů, respektive historie vlečkového areálu v Černé za Bory v jihovýchodní části města Pardubice, popisuje výstavbu vlečky v 60. letech a skrz 70. léta přibližuje růst jednotlivých podniků zde. Jednalo se o Zemědělské zásobování a nákup, mlékárenský kolos MILPA, velkoobchod s pracovním materiálem Řempo či významná fabrika Továrny mlýnských strojů, jenž zdejší vlečce přinesla její jméno. Podrobně sleduje vrchol provozu zdejšího areálu v letech 80. i následný strmý pokles železniční dopravy v 90. letech, kdy jednotlivé podniky ze 70. let se začátkem nového milénia zkrachovaly, přičemž v současnosti je areál stále obsluhován, byť pouze externími dopravci.
Vlečkový areál až do roku 1988 obsluhovaly ČSD, teprve tehdy převzali obsluhu celého areálu pracovníci vlečky TMS (Továren mlýnských strojů). Ti si do té doby jako jediný podnik se svojí lokomotivou obsluhovali svoji vlečku sami. Kniha dodává pohled do fungování obsluhy vlečkového areálu, ale také ukazuje vztahy vlečky TMS s dráhami i jednotlivými podniky, které ne vždy byly jednoduché.
K těmto faktickým popisům jsou doplněny mapy, velké množství fotografií, které mapují vlečkový areál během dlouhých desítek let a sledují jeho proměny. Dále také sleduje osud všech vlečkových lokomotiv, přičemž nejzajímavější zde byla T448.0909. Ta byla jubilejním 1000. strojem typu 1435 Bo´Bo´ 880 kW vyrobená v pražské ČKD. Ten zde sloužil dlouhých dvacet let! Od dodání z výroby v červnu roku 1986 po odstavení v dubnu 2006, kdy byl následně remotorizován a odprodán do Itálie.
Publikace se však také věnuje i jednotlivým podnikům průmyslového areálu a popisuje jejich činnost skrz roky popsané výše. To vše doplňují vzpomínky jednotlivých pracovníků vlečky, ale také pracovníků drah, které jednotlivým fotografiím a textům přidávají duši.

Průmyslová oblast v Černé za Bory v jihovýchodní části Pardubic jela za komunistického režimu na plný výkon, jednotlivé podniky chrlily tuny zboží pro tuzemsko i ven do států RVHP. Valná většina odtamtud odcházela právě ze zdejší vlečky, vybudované společně s celým areálem v 60. letech. Osm let po sametové revoluci je již situace jiná, a kromě sila ZZN, toho času už jako společnost Cerea a. s., se ostatním podnikům nedaří. Mlékárna MILPA, jeden z prvních podniků ve zdejším areálu, pomalu mele z posledního a jinak tomu není ani u velkoprodejce řemeslných potřeb Řempa či kdysi významné fabriky Továrny mlýnských strojů. Mistři s know-how si zakládají vlastní firmičky, rozkrádá se materiál i hotové výrobky a hospodaření podniku jde více a více do neudržitelných ztrát.
Pátek 18. července roku 1997 pro většinu z tamních pracovníků začal jako lákavý příslib pohodového, prosluněného víkendu. Pro některé to však byl den jako žádný jiný. Pracovníci vlečky TMS, kteří budou muset náhle čelit důsledkům svých nerozvážných činů, se ten den pěkně zapotí. Zapotí se ale i pardubický bezdomovec a bohém Lukáš, jenž do průmyslového areálu jde s vidinou lehkého zisku. Pro tajemnou dívku původem z Košic, Katarínu, kterou do Pardubic přivedl život, bude spíše hořkosladký a další z tamních pracovníků, vedoucí na silu pan Vařečka, zase prožívá trable se svojí mladou dcerou. Důsledkům svého jednání budou muset čelit i dělníci z ,,Témesky,, Martin s Ondřejem. Ti se rozhodnou pomstít řidiči autobusu městské linky č. 12, ten jim totiž snědl v bufetu poslední smaženku.
A jak to všechno dopadne? Byl to den, co si všichni, kteří tam tehdy byli, pamatují dodnes!

Naše publikace, která byla vydána u příležitosti 150. let výročí zahájení provozu depa Meziměstí a trati Choceň - Meziměstí - Broumov, vzpomíná na historii depa i trati. Přidává však nové, dosud nezveřejněné fotografie ze sbírky pana Arnošta Kohla. Naše vzpomínky doplnily také postřehy pamětníků, mimo jiné dlouholetého strojvedoucího depa Meziměstí pana Matějčka. Meziměstí má dlouhou železniční historii plnou zajímavostí, a byť to vypadalo, že depo už zůstane navždy prázdné, opak je naštěstí pravdu. Společnost TRAK Rail na bohatou historii zdejšího depa navázala a po téměř dvou desetiletích se zde hnací drážní vozidla znovu opravují.
Pátek 18. července roku 1997 pro většinu z tamních pracovníků začal jako lákavý příslib pohodového, prosluněného víkendu. Pro některé to však byl den jako žádný jiný. Pracovníci vlečky TMS, kteří budou muset náhle čelit důsledkům svých nerozvážných činů, se ten den pěkně zapotí. Zapotí se ale i pardubický bezdomovec a bohém Lukáš, jenž do průmyslového areálu jde s vidinou lehkého zisku. Pro tajemnou dívku původem z Košic, Katarínu, kterou do Pardubic přivedl život, bude spíše hořkosladký a další z tamních pracovníků, vedoucí na silu pan Vařečka, zase prožívá trable se svojí mladou dcerou. Důsledkům svého jednání budou muset čelit i dělníci z ,,Témesky,, Martin s Ondřejem. Ti se rozhodnou pomstít řidiči autobusu městské linky č. 12, ten jim totiž snědl v bufetu poslední smaženku.
A jak to všechno dopadne? Byl to den, co si všichni, kteří tam tehdy byli, pamatují dodnes!
